Máte v garáži veterána? Nebo byste chtěli mít, ale nevíte, co přesně je k tomu potřeba a za jakých okolností se automobil může honosit „hodností“ veterána? Pak jste na správném místě. Od kdy je auto veterán? Jak probíhá testace veteránů? Jaké výhody a nevýhody získáte, pokud se vaše auto zařadí mezi veterány? V našem článku se dozvíte podrobné odpovědi na tyto otázky – a ještě ledacos navíc.
Od kdy může být auto veteránem?
Možná vás to překvapí, ale pokud vlastníte auto vyrobené na počátku 90. let minulého století, čistě teoreticky už můžete usilovat o to, získat pro něj označení veterán. Základní podmínkou je právě staří auta – od doby výroby musí uplynout více než 30 let. I když je však „věk“ vozu základní vstupní podmínkou, rozhodně nejde o jedinou podmínku. Zdaleka ne každé starší auto je totiž veteránem, natož aby tento status získal vůz automaticky.
Kdo rozhoduje o podmínkách pro veterány?
Nejvýznamnější organizací, která se zabývá vším okolo veteránů, je FIVA – Fédération International des Véhicules Anciens. Tato federace založená v roce 1966 v italském Turíně sama sebe definuje jako:
„Neziskové mezinárodní sdružení klubů, federací a dalších organizací zabývajících se ochranou, obnovou, používáním a kulturou mechanicky poháněných silničních vozidel.“
Důvodem existence organizace je tedy především ochrana a zachování historických vozů. Tato organizace taky vytvořila klasifikační kategorie odstupňované podle stáří vozu. Jak tyto kategorie vypadají?
První (od konce) je kategorie G, které mohou dosáhnout právě auta starší 30 let. Letos tedy auta vyrobená před rokem 1993. Tato kategorie však sahá až do roku 1971. Následuje kategorie F, která platí pro vozidla vyrobená do roku 1961. Tyto kategorie ještě nemají specifické označení. Lze však obecně mluvit o veteránech (oldtimers).
Další kategorie již nesou specifická označení. Ta však vesměs nemají zažitý český ekvivalent. Do kategorie E spadají vozidla vyrobená mezi lety 1960 až 1946. Nazývají se Post War neboli „poválečná“. Auta vzniknuvší mezi lety 1946 až 1931 patří do kategorie D a označují se Post Vintage. Následuje logicky kategorie C a s ní vozidla Vintage vyrobená mezi lety 1930 až 1919.
Označení vintage se obecně používá pro něco „starožitného“ či staromódního. Něco, co je časem prověřené a má svou historickou hodnotu. Následuje kategorie B a označení Veteran. Náleží vozům z let 1918 až 1905, ale pozor. Nutně se nekryje s českým pojmem „veterán“, který je mnohem obecnější a je synonymem spíše již uvedeného pojmu oldtimer.
Konečně kategorie A se týká největších klenotů. V angličtině nese tato třída označení Ancestor neboli „předek“. Patří vozům vyrobeným před rokem 1904.
Setkat se však můžete i s pojmem youngtimer. Opět jde spíše o obecný termín, který nemá jasnou definici. Obvykle se tak označuje auto, které může být mladší 30 let, ale má zřejmý sběratelský potenciál – tedy potenciál stát se pravověrným veteránem.
Jaké jsou další podmínky pro „veteránství“?
Již jsme zmínili, že pouhý věk není jedinou či automatickou podmínkou, která dělá z auta veterána. FIVA definuje i další obecnější podmínky:
- Vozidlo musí být udržováno a uchováváno v historicky autentické, správné podobě.
- Automobil taky nemůže být používán ke každodenní dopravě.
Tyto dvě podmínky tedy vylučují vozidla, která jsou ve špatném či zanedbaném stavu nebo jsou nějakým způsobem předělaná, upravená, pozměněná. Cíl ochrany veteránů zároveň vylučuje, abyste vůz používali na každodenní cesty do práce a po nákupech.
Ale ani splnění těchto podmínek ještě veterána pořád nedělá. Další podmínka uvádí, že vůz musí být součástí technického a kulturního dědictví. Ne každé auto se hodí na veterána jen proto, že je staré. Aby se vyplatilo usilovat o tento status, mělo by mít auto i jistou historickou hodnotu. Valné části starých aut bude více slušet šrotoviště než veteránská nálepka.
Jak probíhá testace aneb jak získat zelenou značku?
Aby se vůz mohl stát veteránem, musí nejen splnit všechny zásadní podmínky. Status veterána nenabývá žádný vůz automaticky ani nezbytně, ale je potřeba o něj zažádat a projít testací. Tato testace veteránů má dvě fáze.
Za prvé je to klubová testace. Tuto testaci u nás provádí organizace FKVH čili Federace klubů historických vozidel ČR. Jde o národní zastoupení již zmíněné nadřazené organizace FIVA. FKVH pořádá veteránské akce a sešlosti, zastupuje zájmy veteránských klubů, rozšiřuje povědomí o veteránech a taky se zabývá testacemi na historickou původnost dle vyhlášky č. 355/2006 Sb. o stanovení způsobu a podmínek registrace, provozu a podmínek testování historických a sportovních vozidel.
Abyste mohli testaci podstoupit, je třeba vyplnit žádost a poskytnout fotografie vozidla. A posléze samozřejmě přijet s vozidlem na samotný test. Cena testu se pohybuje mezi 800 až 2000 Kč.
Druhou fází je technický krajský test – tedy kontrola, kterou provádí 14 Krajských testovacích komisí neboli KTK. Pokud vozidlo projde oběma testovacími fázemi, bude mu vystaven Průkaz historického vozidla (PHV).
Výhody a nevýhody „veteránství“?
Proč vůbec uvažovat o tom, že byste absolvovali náročné testování a získali pro své vozidlo status veterána? Má to, kromě jisté prestiže a možnosti stát se součástí jisté kultury, nějaký praktický význam? Ve skutečnosti je status veterána spojen spíše s povinnostmi a omezeními než zvláštními výhodami či benefity.
Mezi těch několik výhod patří například nižší povinné ručení. Historická vozidla mají v tomto ohledu vlastní kategorii. A protože mají specifická omezení, mohou majitelé platit poněkud méně. Další výhodou je osvobození od ekologické daně.
Na druhou stranu jsou zde četná omezení. Kromě péče nutné k udržení vozidla v bezvadném stavu je to například omezení provozu. Veterána nelze používat ke každodenní přepravě, natož k podnikání. Proto je taky povinné ručení nižší. Neznamená to však, že s ním nesmíte vůbec jezdit. A taky se dá říct, že kontrola nakolik omezení používání dodržujete je poměrně problematická.
Je status veterána trvalý?
Pokud byste se zaradovali, že po absolvování výše popsaných testů bude váš vůz zařazen mezi veterány na věčné časy a nikdy jinak… pak vás zklameme. Status historického vozu je třeba pravidelně prodlužovat. Alespoň jednou za dva roky. Každé testování k prodloužení průkazu HV přitom něco stojí. Cena je obvykle nižší než u nové testace, ale přesto se běžně pohybuje nad hranicí 1000 Kč. Pro majitele, kteří nejsou členy nějakého klubu, může být ještě dražší. Vydržovat si doma veterána tedy něco stojí.
Vlastnictví historického vozidla je tedy celkově vzato záležitostí pro nadšence. Jde o koníček, který vám nepřinese žádné zvláštní úlevy či výhody, ale zato spoustu práce navíc. Dobře si tedy rozmyslete, zda vám dává smysl usilovat o zařazení svého vozu mezi historická vozidla.
Přidat komentář